Nakupování luxusu ve Švýcarsku

Mám kamarádku už od základní školy, která mě nikdy nezklamala, jsme jako sestry. I když jsme teď každá na vysoké škole v jiném městě, voláme si, píšeme si, a když jsme obě doma, trávíme spolu hodně volného času. Já se znám perfektně s jejími rodiči, ona zase s mými. Dokonce mě s sebou brali i na rodinné dovolené. Její tatínek je majitelem jedné velmi úspěšné firmy, a tak o peníze nikdy neměli nouzi. Nebyli ale lakomí, ani se nikdy nijak nepovyšovali.

Bylo proto pro mě velkým překvapení, když mi kamarádka zavolala, že její otec firmu prodal za několik desítek milionů a pozval celou rodinu na luxusní dovolenou do Švýcarska. Konkrétně rodinu a mě. Byla jsem si s jejími rodiči opravdu blízká, ale tohle mě zaskočilo a já s díky odmítla. To už bylo trochu moc. Její otec ale nedal jinak, než že musím jet taky a trochu si užít, on že si peníze do hrobu nevezme. Tak jsem tedy jela.3909708919_5489c8f305_o

Byla to dovolená v hodně velkém stylu. Bydleli jsme v pětihvězdičkovém hotelu, každý den jedli v restauracích a hodně času trávili nakupováním. Nepředstavujte si ale žádné velké obchodní centra, spíš něco jako Pařížskou ulici v Praze. Z té krásy všude kolem mě přecházel zrak (přiznávám, z části mě přecházel i z cenovek).

Otec rodiny, který vše platil, si koupil hodinky značky Rolex a tím jeho nakupování skončilo. Řekl, že na nás nemá nervy a jde na nás počkat do restaurace. My, vyzbrojené jeho kreditní kartou, jsme se vrhly do nakupování. Nakoupily jsme u Diora, Armaniho, Tedyho Bakera a v mnoho dalších luxusních buticích, plno značek jsem ani neznala.

Ani nechci vědět, kolik jsme utratily. Já jsem svolila akorát k jedné kabelce, mám z ní strašnou radost a myslím, že do konce života už si žádnou dražší nekoupím. O takových nákupech se mi nikdy nesnilo, jsem vděčná rodině mé kamarádky, že jsem něco takového mohla zažít.

Der Vater meiner Freundin war sogar so großzügig, dass er mir ohne mein Wissen Geld überwies. Als wir aus dem wunderschönen Urlaub nach Hause kamen, erledigte ich Organisatorisches, was nicht wenig war. Ich musste unter anderem zur Bank. Dort sah ich, dass viel mehr Geld auf dem Konto war, als ich erwartete. Der Vater meiner Freundin überwies mir Geld und im Betreff stand: bitte verwende es für einen guten Zweck, die Welt braucht es. So spendete ich es an eine Kinderhilfsorganisation in Südamerika. Wir nannten ihn seitdem King Neptunes.